Provádím poslední protahování, utahuji vlasy v culíku, zavírám oči, zhluboka se nadechuji a rozebíhám se... V uších mi zní jeden z mnoha playlistů, který mě motivuje k lepším výkonům a já se vydávám vstříc dalším kilometrům. Během prvních dvou si to užívám a jsem plně odhodlaná. Pozoruji vše kolem sebe, pobrukuji si písničky a na rtech mám úsměv spokojenosti.

Tento stav však netrvá věčně, blíží se totiž třetí kilometr a spolu s ním můj elán klesá. Těžknou mi nohy a já si musím v hlavě nastavit jedinou myšlenku - "zvládnu to, ještě můžu a vůbec nic mě nebolí". Pár stovek metrů se musím opravdu zakousnout a nevzdávat se. Přestávám vnímat hudbu, celé okolí je mi tak trochu šumák a jediné, na co se soustředím, je můj dech. Je to přesně ten typ dechu, který zvládáte z posledních sil a čekáte, že vám dojde.

Jenže to už se naštěstí překlenuje čtvrtý kilometr a s ním končí mé utrpení. Opět si dodávám odvahy, zrychluji, začínám vnímat okolí a v dáli už vítám svůj pátý kilometr. Mezník, který jsem si stanovila jako další cíl a který jsem zdárně zdolala.

K běhu mi stačí málo. Pohodlné a funkční oblečení, které mě nijak neomezuje. Pěkné kousky mě navíc tak trochu motivují. Ty své nakupuji nejčastěji v Lidlu, kde jsou za prima cenu a kvalita je více než dobrá. S každým dalším kilometrem si říkám, že si zasloužím nový kousek, protože se budu těšit, až si jej zase obleču při dalším běhu. To samé platí pro boty. Až uběhnu svých prvních deset kilometrů, pořídím si nové. Člověk by si měl dávat nějaké cíle. A proč se při jejich splnění něčím neodměnit? Na mě to platí.

I při běhání se chci cítit svěží, proto nezapomínám na deodorant. To, že mám ráda ty od Dove není nic nového. Teď se mi doma usídlil Powder Soft, který voní jemně a svěže, jako dětský pudr. Používám jej i během dne a je moc fajn. Nedráždí pokožku a cítím se svěže. A to oceňuji také při běhání, obzvlášť v horkých dnech.

Po běhu nesmí chybět pořádné protažení a doplnění tekutin. Čistou vodu si ochucuji citrónem či jiným ovocem a občas ji vystřídám za čaj, který si připravím před vyběhnutím. Po návratu má tak ideální teplotu.

 

Ti, co můj příběh o běhání sledují od začátku ví, že mou hlavní motivací byl závod We Run Prague. Ten se ale nekoná. Přesto jsem ráda, že jsem si k běhání stačila vytvořit takový vztah, že vlastně žádný závod nepotřebuji. I když získat někdy nějakou medaili za účast...kdo ví. Třeba se vám časem nějakou pochlubím. Už teď se těším, co mi přinesou další kilometry a určitě vám o tom zase někdy napíši.

Běháte a máte nějaký cíl? Napište mi o něm.

"Nádech, výdech, nádech...bože ten kopec mě zničí. Nevzdávej se holka, přidej, zatni zuby...já už nemůžu. Nezastavuj, vždyť Stacie už to zvládla vyběhnout třikrát! Prostě ne, ten kopec je příliš."

Tak asi tak nějak vypadá každý konec mého běžeckého tréninku. Kopec, který je v "cílové rovince" mé běžecké trasy a o kterém jsem vám psala v prvním článku o mé přípravě na We Run Prague, se mi zatím nepodařilo překonat. Přesto to nevzdávám. Já to zvládnu! Pevně věřím, že jednou si ho s chutí vyběhnu třikrát za sebou i já a ne jen můj pes.

zdroj

Prvního září jsme se s Verčou z blogu Blueberry Pink rozhodly, že si příští rok zaběhneme onu slavnou desítku na We Run Prague. Bylo to spontánní, slovo dalo slovo a bylo rozhodnuto. Protože je ale Verča daleko, řekla jsem si, že vlastně do svých příprav můžu zapojit i vás, aby ta má motivace byla ještě o něco větší. A třeba se někdo z vás připojí.

Každý měsíc se na blogu objeví článek o tom, jak mé přípravy pokračují. Nic pravidelného, nic rutinního, každý bude trochu o něčem jiném. Můžete mi vždy napsat o čem by třeba další díl této série měl být, co by vás zajímalo a taky se můžete se mnou podělit o vaše úspěchy a případně mi říct, zda se tam příští rok potkáme.

No a jaký je stav na startovní čáře? Zvládnu uběhnout 3 kilometry. Tempo mám pomalejší, klidnější. Jak říkám, kochám se krajinou. Momentálně běhám tak dvakrát týdně, a to ráno. Občas mám ale chuť na to, provětrat si hlavu po práci. Věrným společníkem mi bývá Stacie, která během toho, co já v cílovém kopci popadám dech, ona si stihne ještě očichat každý druhý keř.

Mým cílem pro nadcházející měsíc je zvýšit intenzitu alespoň na 3 běhy týdně, vyběhnout kopec před cílovou rovinkou a nezbláznit se strachy až budu nucena běhat za šera. Mohla bych to nazvat i hruběji, ale přeci budu alespoň trochu statečná.

Kdo ví už teď, že se příští rok na We Run Prague potkáme? A kdo si myslí, že se nechá zvyklat a přidá se někdy během mých příprav?