Tam někde v podhůří jesenických hor vyrostla holka, kterou tohle prostředí ovlivnilo, dalo by se říci, pro celý život. Když se naskytne příležitost vrátit se domů, neváhá ani minutu, balí kufry a vydává se na dlouhou cestu. Při té poslední si však nezabalila onen čepeček, nýbrž šaty s nádhernou červenou sukní, která navazovala na černý vršek. 

Ta holka si totiž umanula, že chce v těch šatech fotky ze zimních hor. A to i za cenu drkotajících zubů, namrzlých prstů a otráveného manžela.

Ze začátku se to jevilo jako skvělý plán a dokonce nám vycházela vstříc i sněhová pokrývka, ovšem do doby, než nastal den focení a naše původní lokace vypadala tragicky. A tak následovalo hledání posledního místa, kde zůstal dostatečně velký bílý plácek, který byl lemovaný jehličnany. A našel se. Chtělo to trpělivost a rychlé jednání kvůli oblevě, ale myslím, že výsledek stojí za to.

Z onoho dne jsem si odnesla nejen nádherné fotky, které nám jako vždy pořídila úžasná Dominika (tady najdete její webové stránky), ale také ponaučení, že pokud člověk opravdu něco chce a je pro to ochoten také něco udělat, pak se výsledek dřív nebo později dostaví a cíle může být dosaženo.

- Petra -