Desáté výročí si zaslouží něco výjimečného. Nebo ne? Při válečné poradě jsme se rozhodli, že tento společný mezník oslavíme mimo domov, že si ho užijeme a bude hlavně o nás dvou, vlastně třech, protože Stacie k nám neodmyslitelně patří a to, že bychom čas trávili bez našeho chlupáče nás popravdě ani nenapadlo.

Protože nám nevyšel jeden hotel v Česku, zabalili jsme si pár nezbytností, peřiny a vydali se na cestu po severní Itálii. Ano, čtete správně, peřiny. Čekala nás totiž dobrodružná cesta se spaním v autě, protože co je víc, než se probudit nedaleko jezera, ustlat si přímo u pláže a nebo si zvolit místo k přespání s výhledem na celou Veronu?!

______________________________________________________

VÝROČNÍ NA CESTÁCH BYLA TA NEJLEPŠÍ VOLBA

______________________________________________________

Náš cestovatelský deník měl pouze pár základních záchytných bodů a zbytek byl o improvizaci, aktuální náladě a chuti.

Hned na začátek vám dám jednu radu. Připravte si dostatek hotovosti na mýtné v Itálii a na poplatky za průjezdy v Rakousku. A hlavně nepřepočítávejte, nebo se z toho, stejně jako já při první platbě, orosíte na čele.

LAGO DI BRAIES byla naše první zastávka. Ačkoli jsme do cíle dorazili kolem jedné ráno, přivstali jsme si, abychom si tohle překrásné jezero užili bez lidí. A podařilo se. Nad průzračně modrou vodou se tyčily hory, které byly pocukrované sněhem, v němž se občas zablýskl sluneční paprsek. Romantika jako blázen, co vám budu povídat. Tohle místo si dejte na seznam vašich cestovatelských cílů, protože jsme tohle jezero korunovali na jedno z nejkrásnějších, které jsme viděli.

LAGO DI GARDA je tak profláklé, že jsme dlouho přemýšleli, v které části si uděláme zastávku na piknik. Když už jsme objevili klidnou pláž, nesměli tam psi. A jelikož bylo hodně proměnlivé počasí, snažili jsme se objevit místo, kde se dá zajet autem přímo k jezeru. Když už jsem začala propadat panice, objevili jsme v městečku na západní straně jezera malé parkoviště, jehož okraj lemovala vodní hladina. Nachází se naproti hřbitova v obci Saló a byl z něj nádherný výhled. Takže až si budete chtít užít stejnou romantiku jako my, zastavte se právě tady.

VERONA, město zamilovaných, které jsem jako jediné nechtěla během naší cesty vynechat. Tak moc jsem se těšila, až uvidím onen balkón, na kterém stála Julie, že když jsem zjistila, že jsme ho málem přešli, pochopila jsem, že to nebyl ten můj vysněný cíl. Davy turistů na malém prostranství nás nenechaly užít si tu atmosféru tak, jak bychom chtěli. Ale i tak jsem se snažila pozastavit a přehrát si v rychlosti onen slavný příběh. Možná trochu víc na mě působilo to, když jsem si vzpomněla na film Dopisy pro Julii, který zbožňuji.

Bloudili jsme uličkami sem a tam, obdivovali arénu, místní zákoutí a pak jsme se usadili do příjemné restaurace v jedné z postranních ulic. A to byl právě ten moment, kdy jsem poznala pravý důvod naší cesty. Ty společné chvíle. My dva (dobře, se Stacie tři) a Verona, která na nás působila jakýmsi svým kouzlem, které se nedá slovy ani popsat. Ale myslím, že jsme ho cítili oba.


Jestli se někdy vydáte do Verony, určitě ji věnujte celý den, protože je jiná ve dne i v noci. Určitě byste si měli prohlédnout místní zahradu Giardino Giusti, a to nejlépe tak, abyste stihli vyjít na vyhlídku v pravé poledne. Zažijete tak dlouhý koncert všech veronských zvonů. Nezapomeňte se také projít po mostě Ponte Scaligero. Přes řeku Adige jich vede hned několik, ale tento nás zaujal nejvíc.

A dám vám ještě jeden tip. Pokud budete hledat ubytování a chcete trochu dobrodružství a k tomu Veronu jako na dlani, pak doporučuji kemp Castel San Pietro. Je to zelená oáza klidu, která se tyčí nad městem a vedou k němu desítky schodů, po jejichž vyšlápnutí se vám naskytne neopakovatelný pohled. Musím říct, že jsme si lépe vybrat nemohli. A abych naši nejdelší část výročí na cestách ukončila, napíšu vám ještě jednu věc. Nezapomeňte si dát zmrzlinu v jednom z mnoha zmrzlinářství, protože bez toho odjet prostě nemůžete.


SAN MICHELE AL TAGLIAMENTO mi ukazuje mapa, na kterou mi fotky přiřazuje mobil automaticky. Já bych to nazvala někde mezi Bibione a Lignanem. To byla naše poslední zastávka. U moře. Stacie moře miluje a dovádění v písku si užívá, takže i ona si zasloužila po všech těch městech nějaký svůj oddych. Vlastně my všichni.

Užili jsme si piknik na pláži, procházeli jsme se při západu slunce a udělali si výpravu k místnímu majáku, který nás trošku zklamal. Tohle místo celkově nebylo podle našich představ a v sezóně si nedovedu představit ty davy lidí. Celý ten rozporuplný pocit nám alespoň trochu vynahradila psí pláž, na které jsme si to užili opravdu všichni. Nádherný písek, čistá voda, nikde nikdo. Jen na protějším břehu hrála hudba, která nás donutila tancovat.


A přesně všechny tyhle neplánované okamžiky udělaly z našeho výročí na cestách další nezapomenutelný životní zážitek. A možná se od teď každé výročí zabalíme do auta a vyrazíme tam, kde si nasbíráme nějaké nové jedinečné momenty.

- Petra -