Poslední den v Nizozemsku a my se snažíme vymyslet plán, jak jej využít. Nikomu se asi nechce už moc přemýšlet, protože tak trochu v hledání na internetu rezignujeme, ale nakonec Domča dostává skvělý nápad. Pojedeme se podívat na větrné mlýny, které se dostaly na seznam památek UNESCO. 

Tak bych mohla nazvat ono místo, kde nás doprovází vítr, lehký déšť a vlezlá zima. Každý návštěvník si může areál projít po svých, stejně jako my, nebo si může zaplatit plavbu na lodi. Což je pro nás vzhledem k počasí nepředstavitelné, protože si nechci připadat jako Jack a Rose na Titanicu. Procházku bereme i jako způsob, jak unavit Stacie před zpáteční cestou a dopřát ji po všech těch městech taky trochu přírody. Malou nevýhodu v naší pěší výpravě vidím v tom, že se musí člověk vrátit tou samou cestou a ještě se musí vyhýbat cyklistům. Což je další možnost, jak se můžete po areálu pohybovat.

K návštěvě jsou přístupny hned dva mlýny, ve kterých se dá přenést do dob minulých a představit si, jak se tenkrát žilo. My se však u posledního dřevěného monumentu otáčíme a lehkým slalomem mezi pravděpodobně japonskými turisty volíme návrat do karavanu.

Až budete hledat tohle místo, které za návštěvu opravdu stojí, pátrejte na mapě po Kinderdijk. A pokud se budete chtít tou nádherou kochat pouze zvenčí, nepotřebujete s sebou ani žádné kapesné. Leda byste si chtěli odvézt na památku nějaký ten suvenýr a nebo se toužíte podívat i do některého z přístupných mlýnů.

Ten den to však nebyl jediný zážitek, který nám vyrazil dech. Ten první, pro mě mnohem víc emotivní, byla návštěva pláže u městečka Monster. Nemůžu posoudit, jak by vypadala v sezóně se stovkami lidí, ale v ten den byla téměř prázdná a když jsem viděla Stacie, jak se v písku prohání s ostatními psy, chtělo se mi plakat. Ona byla šťastná a já naměkko.

Kdyby mě studený vítr nešlehal do tváře a neměla jsem celé tělo prokřehlé zimou i přes čtyři vrstvy oblečení, asi bych si sedla a jen tak se dívala na vlny, racky a dýchala ten svěží vzduch. Tak třeba příště.

Nizozemsko jsem si zamilovala a to bych to do něj nikdy neřekla. Vlastně to ani nebyla země, kterou jsem toužila navštívit tolik, jako třeba Anglii, ale teď musím konstatovat, že sem by se měl podívat každý, nehledě na to, zda jste milovníkem měst či klidu v přírodě. Tady se dá totiž najít obojí.

Tohle byly ty nejlepší narozeniny, jaké jsem si mohla představit. A i přes pár zádrhelů korunuji narozeninový road trip na báječné dobrodružství.

- Petra -