Jestli nám je nějaký další cíl cesty zcela jasný, pak je to malé městečko Gouda, které se nachází na jihu od Amsterdamu. O to jsem vám psala v prvním díle o mém narozeninovém road tripu. A pokud se vám nechce dohledávat, stačí kliknout přímo tady.

____________________________________________

NENÍ TO JEN SÝR

____________________________________________

Co bych tak dokázala říct o historickém městě, ke kterému se neúprosně blížíme? Moment! Gouda je sýr. Takže si tam budu moci koupit jeden z mých oblíbených pokrmů? Dobře, tak se zase začnu soustředit a s malou pomocí strýčka jménem Google začnu hledat dál.

Žije zde okolo sedmdesáti tisíc obyvatel, leží na soutoku dvou řek a tady na tom obrázku mi je nabízeno k prohlédnutí moc pěkné náměstí.

To náměstí je ve skutečnosti mnohem krásnější. Možná za to můžou místní trhy, na které máme štěstí, nebo snad radnice, která mi připomíná zámek, jehož zobrazení nesmí chybět snad v žádném filmu z produkce filmového studia Walt Disney. 

Ty trhy nám dopřávají přesně tu atmosféru, po které toužíme asi všichni. Ochutnáváme tradiční rybí pokrmy, jako třeba kibbeling, který jsme si zamilovali a o kterém jsme si už mysleli, že na něj ani nenarazíme. Čerstvé pečivo si vychutnáváme s lahodnou, jemně hořčicovou verzí česnekového alioli a přecpáváme se již zmíněnými sýry. To celé dokreslují čerstvé květiny, ke kterým si můžeme přičichnout a můžeme obdivovat jejich barevnost.

Když uzavíráme pomyslný kruh náměstí, jsme tak přecpaní, že se bez váhání rozhodneme pro další prozkoumávání těch nejkrásnějších a romantických uliček. A to se nám vyplácí. Jsem v sedmém nebi. Šťastná, zamilovaná a s těmi mými nejbližšími po boku.

Objevujeme zákoutí s tradičními nizozemskými kanály, které lemují zábradlí zdobené čerstvými květinami. Historická pamětihodnost je snad na každém rohu a s kavárnami se tady roztrhl pytel. Stačí si jen vybrat právě tu naši, kam zaplujeme, dobijeme potřebnou elektroniku a dopřejeme si jednu kávu na nabrání dalších sil.

Lunchcafé curcuma se stává vítězem a právě zde necháváme odpočinout své nohy. Nejdříve si zde díky židlím připadám jako zpátky na střední škole, ale poté si začínám všímat  přírodních prvků, kuchařek, které si lebedí na stole a květinových tapet. Je to oáza klidu a přitom je za okny stále ten městský ruch.

Naše putování po tomhle městě uzavírá návštěva historického mlýnu, který je obýván starším párem, jež jsem měla možnost skrz okno zahlédnout, jak si užívá pohodu s knihou v ruce. Ono je to tady vlastně normální, že lidem vidíte až do kuchyně a nikomu to vůbec nevadí.

Pod samotným mlýnem se rozprostírá malý park, který je poset kvetoucími krokusy a kolem něhož se tyčí pár rodinných domů, které od parku dělí most přes řeku. Zní to jako pohádka, ale tohle je realita, kterou nám nabízí část města vzdálenější od samotného centra.

Nevím, co se mi na Goudě líbí nejvíc. Ale jedno vím jistě. Zažívám tady pocit absolutního uspokojení a už ve chvíli, kdy nastupuji opět do karavanu, který stojí na nejlepším parkovišti, které jsme tady mohli najít (Klein Amerika), uzavírám tuhle cestovatelskou kapitolu s vědomím, že na ni nikdy nezapomenu.

- Petra -