Pár týdnů před mými kulatými narozeninami jsem vyřkla přání, že bych je chtěla oslavit v zahraničí. Původní plán byl jen já a přítel, ale protože letos vycházelo mé magické číslo 30.03. na velikonoční svátky, které většinou trávím s rodinou, nabízela se myšlenka společného dobrodružství.

Už ani nevím, jak nás napadlo Nizozemsko, tedy úplně prvně Amsterdam. Každopádně se začal jeden nápad navalovat na druhý a nakonec z toho vznikl jeden skvělý plán.

Odcházím z práce a v ne zrovna veselé náladě odjíždím domů, kde mě čeká balení na několika denní cestování. Bez přítele. Při mém příjezdu zažívám malé zhroucení, protože to měly být ty nejlepší narozeniny s těmi nejbližšími, ale ne vždy se věci mají tak, jak by si člověk přál.

Nebo snad ano?

Pět minut před plánovaným odjezdem se přítel po dlouhé debatě zvedá a odchází si v rychlosti naházet to nejdůležitější do své cestovní tašky. Řekli jsme si buď a nebo, riskli jsme to a tentokrát se to vyplatilo.

Ne zrovna výborný zdravotní stav měl být tou překážkou, která naše plány málem překazila. Jenže tentokrát to mělo šťastný konec. Možná jsme měli víc štěstí než rozumu, ale jak se říká, psychika dělá hodně a tak jsme tentokrát tu psychickou pohodu upřednostnili před tou fyzickou.

Kilometry a hodiny ubíhají a my se nad ránem budíme v Amsterdamu. První cíl našeho dobrodružství je dosažen a já ještě před zaparkováním na neplánovaném parkovišti stačila ztratit dech hned z několika domků a upravených záhonů. O pár chvil později si užíváme poklidnou snídani, zažíváme trochu neklidné přípravy a nakonec se zdárně vydáváme do víru velkoměsta.


Nasedáme na tramvaj a já se stále nemůžu rozhodnout, jestli začnu komunikovat v němčině či angličtině. Mluvit s Nizozemci německy jsem měla už tu čest, ne zrovna srozumitelnou, a tak na poslední chvíli volím angličtinu a kupuji nám celodenní lístek. Modrý GVB OV-ticket za 7.50€ dostávám od milé paní přímo v tramvaji, která mě nezapomíná upozornit na to, abych jej při každém nástupu i výstupu přiložila ke čtečce. Jednou jsem díky tomu málem v tramvaji uvízla, ale pravidlo je pravidlo, že jo.

Neplánovaně si děláme více jak půlhodinovou projížďku městem, což nám umožňuje vidět spoustu krásných věcí už při cestě do naší cílové stanice u vlakového nádraží. A právě tam se mi zavírají dveře tramvaje přímo před očima a já začínám panikařit, že chci ven. Dveře se po pár pokusech stlačení tlačítka otevírají a já si odnáším veselý zážitek.

Před námi se otevírá bezmála tří kilometrová procházka, během které stačíme obdivovat budovy, obchůdky, trhy a ony proslulé kanály. To, že se foťáky nezastaví snad nemusím ani psát. Nevím jak ostatní, ale my nemáme žádný plán. Tedy, já mám jen jedno místo, které chci vidět a jinak se necháváme unášet aktuální náladou, chutí a prostě tím, kam nás nohy zavedou.


RIJKSMUSEUM a slavný nápis I amsterdam je tím mým jediným turistickým cílem. Ta budova mi vyrazila dech. A ještě více zahrada s vodní atrakcí pro všechny generace. Celkově to prostředí je úchvatné a nevím, kam se dřív dívat. Nechávám se dobrovolně osvěžit onou "fontánou", fotím se s nápisem v pozadí a pozoruji úsměvy na tvářích mých blízkých. Už v ten okamžik mi to přijdou jako ty nejlepší narozeniny a to jsem ještě nevěděla, co mě čeká.

O pár chvil později se ocitáme před masou lidí, kteří čekají na jediné, a to až budou moci spatřit zevnitř PIVOVAR HEINEKEN. Tady nás trochu zaráží, že si nemůžeme zakoupit žádné věci a že jediná možnost, jak projít vstupními dveřmi je zakoupení prohlídky. A tak měníme směr a vydáváme se na kávu, ke které objednávám POFFERTJES. Tradiční lívanečky jsou tak trochu místo narozeninového dortu a po prvotním ostýchání mizí z talíře jeden za druhým. Jsou božské. Nadýchané, rozplývají se na jazyku a chuťově je to něco nepopsatelného.

Po posilnění nás opouští jedna část posádky, která se vydává zpátky do karavanu a my zbývající se vydáváme vstříc dalšímu dobrodružství. RED LIGHT DISTRICT je poslední pojem, který jsem schopna pojmenovat a který ve mě zanechává smíšené pocity. Kdo nezažije, nepochopí.

Během jednodenního výletu toho vidím opravdu hodně, ale nejsem lovec turistických atrakcí a památek, takže názvy vím zřídka kdy. Já jsem spíš ten typ člověka, co si pamatuje chutě, zajímavá místa a nezapomenutelné momenty.


A protože ten náš road trip byl bohatý na všechny tři věci, tak se můžete těšit i na další pokračování. Ale to už v jiném článku, abych vás nezahltila. Pro více fotek utíkejte na instagram, kde pod hashtagem #narozeninovyroadtrip najdete další momentky, které jsem si chtěla uchovat.

A než bude pokračování našeho cestování, můžete mi zatím napsat, kdo z vás byl v Amsterdamu a co se vám nejvíc líbilo.

- Petra -


Za část fotek musím poděkovat sestře Dominice, kterou najdete také na instagramu jako dominika.sch