Domem linoucí se vůni Sprinkled Sugar Cookie od Yankee Candle doprovází kapky deště, které o sobě dávají díky dopadnutí na okap vědět svým typickým zvukem. Dokonale konejšivá kombinace, která mi dovoluje uvolnit mysl a oddat se spánku. 

Kap kap kap, kap kap kap. Místo abych se nechala unést do říše snů, začínám přemýšlet nad tím, jak mi je dobře. Vedle mě podřimuje Stacie, hlava se mi bortí do měkkého polštáře a já kromě únavy registruji ten nefalšovaný pocit spokojenosti. 

Přehrávají se mi uplynulé měsíce, respektive týdny od toho okamžiku, kdy jsem si řekla, že si budu užívat života. Těch několik desítek dnů, které byly občas jak na houpačce. 

_____________________________________________

STRACH, ŠTĚSTÍ, OČEKÁVÁNÍ, PŘEKVAPENÍ

_____________________________________________

A ve finále i uklidnění se a smíření.

Ještě stále jsem plná emocí. Těch, které doprovázely nemoc přítele, velké a hlavně nečekané změny v práci, pro mě důležitý životní mezník (ten věkový) a spoustu společných rodinných chvil.

Až teď mám čas se nad tím pozastavit. Teprve nyní jsem klidná a všechno to zpracovávám a uvědomuji si, že jsem vlastně šťastná. 

Možná je to tím, že jsem přijala všechno tak, jak to je, otočila jsem to v příležitost a konečně jsem přestala vnitřně bojovat sama proti sobě. 

Ten obrovský posun je znát i v mém pětiletém deníku Tam&zpět. Když si pročítám jedny z prvních odpovědí na předtištěné otázky, tak byly strohé, některé s negativním podkresem a jiné se tvářily, že jsou psány až s velkou nutností. Ty z posledních dnů jsou pozitivní. Písmo je úhlednější a tak nějak z nich jde cítit energie. Celý koncept je vážně promyšlený, protože až se k oněm řádkům budu v dalších letech vracet, uvědomím si ten obrovský posun ještě víc, než teď.

I doma jsme tak nějak víc v pohodě. Začali jsme si uvědomovat hodnoty, které jsme dřív brali automaticky, věci kolem sebe vnímáme intenzivněji a toho smíchu co je u nás slyšet. Dokonce i počínající hádku dokážeme s noblesou otočit ve vtip. A že to, coby dva berani, máme občas těžké.

Je až zarážející, jak některé zlomové okamžiky umí člověku život nasměrovat jinam a nebo mu jen tu jeho cestu ukázat v jiném světle. Někdy si prostě stačí uvědomit, že to tam je a bylo pořád, jen je potřeba začít to vnímat. Občas k tomu může dopomoct nějaký ten zlom a jindy do té fáze člověk musí jednoduše dospět. Možná tak jako já.

Měli jste v životě nějaký moment, kdy jste si uvědomili cokoli, co ovlivnilo vaši budoucnost?

Myslíte si, že člověk občas potřebuje k nějakým věcem jen dospět?

- Petra -