Rok 2018 je asi prvním, kdy si nedávám žádná předsevzetí, nic neplánuji a ani od něj neočekávám velké životní převraty, všechno absolutně báječné a netvrdím, že bude dokonalý. 

Tahle velká očekávání, která má spousta z nás na začátku nového roku jsem letos nechala za zavřenými dveřmi a zvolila jsem si ty druhé, na kterých bylo napsáno "vejdi a nech se překvapit".

___________________________________________________

NETUŠÍM CO MĚ ČEKÁ, ALE HODLÁM SI VŠE UŽÍT

___________________________________________________

I tahle nečekaná životní překvapení, pokud jsou samozřejmě pozitivní, umí mít své kouzlo a kolikrát z nich má člověk mnohem větší radost než z těch dopředu nalinkovaných plánů. A hlavně se člověk naučí mít radost z každé takové chvíle, která se mu postaví do cesty.

Na konci roku jsem si totiž uvědomila, že přesně tyhle neplánované zážitky ve mně zanechávají mnohem silnější vzpomínky. Jako třeba naše silvestrovské bruslení. 

Bylo krátce po obědě a my byli s přítelem na pravidelné procházce se Stacie. Foukal studený vítr a já už se viděla v teple domova, jak připravuji drobné občerstvení pro silvestrovský večer s našimi sousedy. V kapse mi  začal zvonit telefon, a volajícího na druhém konci jsem přes čepici a hluk větru téměř neslyšela. Ani ne za dvě hodiny už jsme seděli v autě a mířili směr kluziště. 

Na bruslích jsem stála téměř po deseti letech a připadala jsem si jako absolutní nešika, který se snaží neupadnout a křečovitě se drží mantinelů. Jenže pak jsem ruku v ruce s přítelem získávala jistotu, nohy se mi přestaly třást a já najednou ucítila, jak mi jeho ruka vyklouzla. Jela jsem sama a bylo to úžasné. V tu chvíli jsem prožívala absolutní pocit štěstí a nepřála jsem si být v ten okamžik nikde jinde. Vánoční světýlka mi svítila nad hlavou, v dálce voněl trdelník a pár metrů od nás hrála kapela. Připadala jsem si, jako bych viděla filmovou scénu jen s tím rozdílem, že tohle bylo daleko lepší. Byla jsem toho součástí.

A přesně takové okamžiky chci nechat vplout do mého života.

Nevím kolik jich bude, kde se odehrají, ale doufám, že budou stejně tak magické. Protože přesně v takových chvílích si říkám, že žiji naplno. 

Dobře, možná to by se dalo označit za mé malé předsevzetí. Žít naplno.

Dáváte se nikdo předsevzetí nebo nějaké cíle pro tento rok?

- Petra -