Je pondělí. Slunce ještě zdaleka nezašlo za obzor, ručička na hodinách se pomalým pohybem blíží teprve k deváté hodině večerní a já už padám únavou. Zase jsem si toho naložila moc. Klasika.

__________________________________________________________________________

OBČAS MÁM POCIT, ŽE KÁŽU VODU A PIJI VÍNO.

__________________________________________________________________________

Už si ani nevzpomenu na to, kolikrát jsem vám psala, abyste si věci lépe plánovali, že máte umět odpočívat a hlavně, že nesmíte chtít stihnout všechno naráz. A já sama bych si všechny ty články měla znovu přečíst a vzít si je k srdci.

Po návratu z dovolené jsem si na sebe tak trochu ušila bič. Věděla jsem, že nebudu mít dostatek času, tušila jsem, že budu domů chodit strhaná a že mě čekají i domácí povinnosti, ale pořád jsem si říkala, že to přece zvládnu. Musím.

Hromádka na stole, která se před dovolenou tvářila, že za pár dní zmizí, roste. Podklady pro služební cestu budu určitě finálně upravovat ještě pár minut před odjezdem, ale i tak souhlasím s každým dnem volna, který si má kolegyně naplánuje. Vím totiž, že si ho zaslouží stejně jako já. A taky moc dobře vím, že po jejím návratu na tom budu s resty ještě hůř. Vždycky jsme tady ale jedna pro druhou a umíme se podržet. 

A když už nic nepomáhá, pak přichází na řadu káva.

Šálek kávy po ránu a jeden šálek kávy po obědě. Mé dva životabudiče, bez kterých si už skoro neumím představit normální všední den. Ten první mě postaví na nohy a dodá mi energii pro další hodinové sledování monitoru a listování v papírech, a ten druhý mi dodá kuráž, že do odchodu domů to ještě zvládnu.

Svou práci mám ráda a budu asi jedna z těch šťastných, protože jsem si za celé ty roky ani jednou neřekla, že mě nebaví a že tam nechci. Nepočítám však ty dny, kdy bych se nejraději zahrabala do peřin a prospala celý den, nebo kdy bych naopak ráda zůstala doma s přítelem a užívala si dlouhou snídani na terase. To jsou výjimky. I tak si ale člověk občas řekne, že by to přeci jen chtělo možná změnu. Něco, kde bude mít větší volnost. Uvidíme. Třeba sama budoucnost něco přinese.

Teď se tomu hodlám postavit a zítra ráno si dopřát zase jeden hrnek horkého nápoje, který umí takové zázraky.

A vy nezapomeňte odpočívat. A nebo pít aspoň dobrou kávu.

Taky máte občas pocit, že jste si ukousli velké sousto?

Co pomáhá vám, abyste nabrali novou energii?