Když jsem si asi před čtvrt rokem v práci hlásila páteční návštěvu lékaře v rodném kraji, netušila jsem, jak nám to ještě zamíchá budoucími plány. Po každoroční kontrole měl následovat poklidný víkend u rodičů. On vlastně i následoval, ale měl úplně jiné zakončení, než každý předchozí, takto strávený, víkend.

________________________________________________________________________

DEVĚT LET. 

SPOUSTA DOVOLENÝCH.

 ŽÁDNÁ JEN O NÁS DVOU.

 ________________________________________________________________________

Asi měsíc zpátky jsem si řekla, že je vlastně ona návštěva lékaře ideální příležitost k tomu, abychom rodičům zanechali naši milovanou Stacie na prázdninách, my si zabalili kufry a vyrazili do světa. Ještě ten den, kdy mě přepadl onen nápad jsem si s kolegyní domluvila zástup, zasedla jsem k počítači a prohlížela jsem si destinace, které by se mi líbily. 

Toužím už několik let po exotice, jenže ta si žádá svůj čas. Jelikož mi ale má práce příliš neumožňuje dovolenou delší jak týden, věděla jsem, že by bylo tak dlouhé cestování náročné a my bychom přijeli domů úplně vyřízení. Začala jsem tedy hledat kouzelná místa v Evropě. Našla jsem jich spoustu a já už tiskla všechny ty obrázky a popisky, abych je mohla po návratu z práce ukázat příteli. Domů jsem jela natěšená a i tak trochu nervózní, protože jsem netušila, jaká bude reakce na můj šílený nápad.

Uvařila jsem večeři, nachystala všechna ta lákadla, která křičela z každého obrázku a čekala jsem netrpělivě na to, až uslyším klíče ve dveřích. Ona chvíle nadešla. S šibalským úsměvem jsem mého drahého přivítala po náročném dni v práci. On už podle výrazu tušil, že se něco děje.

Všechno jsem to na něj vybalila a on neměl ani příležitost, jakkoli se vyjádřit dřív, než jsem skončila svůj monolog plný argumentů.

________________________________________________________________________

NEMÁME NA SEBE ČAS. DOCHÁZÍ NÁM ENERGIE. CHCE TO RELAX.

________________________________________________________________________

Dobře, ten poslední argument o relaxu byl vlastně přítelův a ten mi mou představu rozpustil a já začala na novo. Už jsem se totiž viděla, jak si to frčím na skútru po cestičkách na Krétě, jak poznávám krásy Formentery, nebo jak nasávám atmosféru Andalusie. Těch představ a destinací byla spousta, ale žádná nekorespondovala s relaxem. Potřebovali jsme opravdu vypnout, nic nedělat a jen nasávat energii. A já věděla, že navštívit nějakou z mých vybraných destinací a jen se válet u bazénu či moře, by byl hřích.

Už jsem tu svou představu o dovolené vzdávala a příteli jsme psala zprávu, že nikam neletím. Ani nevím proč, ale nějak jsem se omezila pouze na Evropu. To až on přišel s nápadem vydat se do Afriky. Tunisko nebo Egypt. Dovolená za hubičku se všemi službami, mořem, bazénem a s velkou pravděpodobností, že nepotkáme tisíce turistů. A byl to vlastně skvělý nápad. Dokud jsme nezjistili, že nemáme pasy.

Ještě pět dní před odletem jsme nevěděli, kam to vlastně bude a pak už se o všechno postarala náhoda, nebo možná taky osud.

Ulovili jsme poslední dvě volné letenky na náš termín a ve finále jsme neměli ani moc času přemýšlet o tom, co všechno musíme ještě na dovolenou pořídit. Než jsme se nadáli, seděli jsme v letadle a plni očekávání jsme byli  zvědaví, jak ta naše první dovolená vlastně dopadne.

A vy se můžete již brzy těšit na článek o tom, jaká ta naše dovolená nakonec byla.

Po jaké dovolené, případně destinaci toužíte vy?