Každý všední den mi zvonění budíku připomíná, co všechno mě v následujících hodinách čeká a co všechno musím zvládnout. Minulý rok jsem sama sebe uháněla tak moc, že jsem konec roku trávila s Paralenem, čajem a huňatou dekou, a nakonec jsem musela nasadit antibiotika. Hned ze začátku roku jsem si musela vzít volno a nabrat zase sílu. Vydržím hodně, ale v těch pár dnech jsem byla opravdu ráda, že můžu ležet, nic nedělat a jenom spát. V to období jsem si řekla, že s tím končím, že se nebudu stresovat, pracovat víc, než je zdrávo a hlavně, že si čas od času naordinuji pořádnou dávku relaxace a odpočinku.

A jak jsem si řekla, tak také činím. Na konci února jsem si s kamarádkou užila ten nejodpočinkovější den za posledních pár měsíců. Naše ráno jsme začaly pořádnou snídaní, procházkou a pak jsme to na hodinku a půl zapíchly ve wellness. Vířivka s aromaterapií, infrasauna, láhev bublinek a nadmíra dámského pokecu. Odcházela jsem tak zregenerovaná, že už v tu chvíli bych šla domů s blaženým pocitem.

To jsem ale netušila, že mě ještě čeká gastronomický zážitek, doslova nebe v puse. Kamarádka mě vzala do nové palačinkárny, kde jsem se díky interiéru cítila jako na dovolené. Hrdinsky jsem si objednala cappuccino s tím, že ona hustá mléčná pěna bude lehký předkrm. Pak mi ale donesly pořádnou nálož palačinek s tím nejnadýchanějším a nejjemnějším těstem, jaké jsem zatím jedla. Lehký tvaroh, ovoce a poctivá čokoláda mě přenesly do ráje. Funěla jsem, dělaly se mi boule za ušima a já si říkala, proč jen jsme si nevzaly jednu na půl. 

Když ale píši tento článek a koukám na fotky, hned bych si dala další nálož a možná bych do sebe zase nacpala úplně celou porci. Dobře, přiznávám, tu šlehačku jsem nesnědla, ale já potrénuji a příště zvládnu sníst možná i ji.

Po vydatném občerstvení nás čekala další procházka, tentokrát cestou domů, kde jsme se hodily do gala. V podvečer jsme vyrazily na poslední část našeho programu, a to kino. Nemohla jsem si nechat ujít druhý díl Padesáti odstínů. Řeknu vám, tak silný a úžasný soundtrack jsem dlouho neslyšela. Chvílemi mi běhal mráz po zádech, občas se mi v myšlenkách odehrávaly ty nejbláznivější scénáře a ve finále jsem domů odcházela plná emocí a dojmů.

Ať si každý říká, co chce, zpomalit by měl občas každý z nás. A stejně tak bychom měli umět všichni odpočívat, relaxovat a užívat si klidných chvil. Já mám za sebou už i ten březnový a brzy vám o něm napíšu.