První únorový týden je za námi a já musím říct, že už teď je můj diář na tento měsíc zaplněn skvělými věcmi. Opět se nám podařilo s kamarádkami naplánovat naše pravidelné setkání a tentokrát tam budu jediná bez dětí, takže se na to neskutečně těším. Víte, dokud si to, myslím tím ty malé osůbky, můžu půjčit a vrátit, pak jsem ta nejlepší tetička na světě. Ráda vymýšlím blbosti, abych ratolesti zabavila a strašně ráda pozoruji kamarádky, které si užívají pár minut klidu, protože to jančení, skákání a dětinské otravování beru na sebe.

Abych si ale i já užila těch pár minut klidu, bez všedních starostí, naplánovala jsem si prodloužený víkend u přátel. To, že mají také dítě teď pominu, protože když uplyne doba, kdy budu seznámena s novými hračkami, bude mi předneseno pár básniček a namalujeme nějaké ty obrázky, tak pak přijde čas na ten oddych. Čeká mě kino, spousta klábosení, a hlavně myslivecký ples, na který jezdíme docela pravidelně. Přehlídka společenských šatů, bohatá tombola a skvělá zábava až do rána. 

To jsou ale plány do budoucna. Poslední dny přinesly také spoustu skvělých věcí. U dobré kávy jsem o víkendu sumarizovala, co mi ten letošní rok zatím nabídl a hlavně, jak se mi neplánovaně posunul můj mezník v oblasti "být fit". Nechtěla jsem si dávat žádné předsevzetí, ale věděla jsem, že se chci cítit dobře a fit. Ještě během prosince jsem si začala více hlídat co a kdy jím, ale žádné počítání kalorií a ani pevné jídelníčky nebo diety u mě nečekejte.

Jsem plná elánu, o pár kilo lehčí a když jsem právě jednoho únorového dne potřebovala na svém tréninku o velikost menší cvičební vestu, pak jsem zjistila, že se mi posunula má jakási hranice, protože můj plán "být fit" se rozjel trochu více, než jsem očekávala. Ten den jsem ze sebe vydala maximum a možná i něco navíc, protože jsem končila s tak vysoko nastavenou laťkou, že příště asi odejdu po čtyřech. Domů jsem jela se skvělým pocitem a kdybych nevěděla, že musí svaly dva dny regenerovat, šla bych snad uběhnout i tu svou vysněnou desítku.

Jenže to už bych přeskočila spoustu malých cílů a já si myslím, že by to byla škoda je vynechat, protože právě malé cíle, které splníme, nás nabíjí energií a posouvají nás dál. Člověk si to někdy neuvědomí a překoná sám sebe zcela nečekaně. Dodá mu to takový elán a odhodlání do dalších věcí, že má pak pocit, že by mohl motivovat celý svět. Mně bude ale stačit, když budu motivovat sama sebe a třeba i někoho z vás, protože i malé krůčky se počítají a než se nadějete, může to být obrovský krok.

Splnili jste si už letos nějaký váš cíl?