Jedna sezóna střídá druhou
První měsíc tohoto roku utekl jako voda. Jako by to bylo včera, co jsem si malovala pastelkami zachumlaná pod dekou a čekala jsem na tu chvíli, kdy nastane ten pravý čas otevřít šampaňské, které se zatím chladilo na terase. Oslavy nového roku byly poklidné a bylo to asi poprvé, co jsem nějaký ten pomyslný mezník vůbec nevnímala.
O to lepší bylo právě prvních jedenatřicet dní. Skořicové dobroty, horký čaj a káva byly vystřídány procházkami v mrazivých dnech, stavěním sněhuláků, bobováním na igelitu a hodinami strávenými horkou koupelí. Uplynulý měsíc jsme si náramně užili, a to hlavně díky maličkostem, které jsou v dnešní uspěchané době občas opomíjené.
Za poslední týdny mi nepřišlo nic hezčího, než když jsem viděla, jak se mí blízcí smějí od srdce, jak má Stacie upřímnou radost z toho, že s ní dovádíme ve sněhu a do paměti se mi vryje i vzpomínka na to, jak mi táta šibalsky zatajoval, že jeho oblíbená káva je už načatá a jak jsme se vzájemně smáli, když jsme si byli jisti, že si bereme tvarohový koláč a po prvním kousnutí na nás vykoukl mák. Oba jsme ho tenkrát statečně dojedli.
Tyhle okamžiky jsou prostě k nezaplacení.
A víte, na co se taky těším? Až bude trochu více toho denního světla a budu moci oprášit své běžecké boty, které budou chtít brzy vyměnit. Zatím čerpám inspiraci na nové trasy, přemýšlím nad svými běžeckými cíli a pořád vymýšlím, jak si je co nejlépe zaznamenávat. Takže pokud máte nějaký tip nebo osvědčenou metodu na to, jak si monitorovat svůj běžecký pokrok, tam sem s ním.
A taky mi můžete napsat, jaký byl váš leden a na co se těšíte, že vám přinese nejkratší měsíc v roce.
Co myslíte, jaký bude váš únor?
12 komentářů