Jaký bude rok 2016?
Sedím si tak
zabalená v dece, v ruce držím horkou kávu a za okny poletují sněhové
vločky. Když se do nich zadívám, úplně mě pohltí. V očích se mi rozsvítí
malá jiskra a já se přenesu o několik let zpátky. Do doby, kdy sníh poletoval
vzduchem od pozdního podzimu do brzkého jara a já nadšením skákala, mávala
rukama a pak jsem plakala, že mě zebou prsty. Věděla jsem, že za okny stojí
někdo, kdo mi je pofouká, zahřeje, vlídně se na mě usměje a přitom se šibalsky
a škodolibě lehce uculí, že jsem hloupé dítě, které si pořád sundávalo
rukavice, jenom aby pozorovalo, jak ony vločky tají na mé kůži.
Při této
myšlence se do deky schoulím o něco víc a uculím se s vědomím, že i teď
bych natáhla holou ruku a pozorovala, jak sníh taje a nechala ho, aby mě štípal
do kůže. A nebo bych si ráda otevřela knížku Děti z Bullerbynu od Astrid
Lindgrenové, kterou jsem jako dítě milovala. Tak mě napadá, že bych si ji měla
pořídit do své knihovny, abych ji měla kdykoli k dispozici.
Avšak rozum
a mráz mě nutí zůstat v teple domova a absence Bullerbynského
dobrodružství v mé knihovně mě tak trochu nutí, abych si zvolila jinou
činnost. A tak beru
do ruky svůj nový diář, začínám hodnotit uplynulých dvanáct měsíců a
uspořádávám si své myšlenky a představy o tom, jaký byl měl být letošní rok a
vše si zapisuji na ony stránky, které mi to budou následující týdny připomínat.
Již několik
let si nedávám klasická předsevzetí, ale spíše takové cíle, které mě posunou
dál a budou mě dělat šťastnější a spokojenější. A věřte, ono to vážně funguje! Minulý
rok jsem si slíbila, že si budu více užívat a budu uspokojovat svého
cestovatelského ducha. I letos si hodlám užívat všech maličkostí a užívat si je
plnými doušky. A pokud to bude při tom cestování, nebude to vůbec špatné.
Abych si
občas pročistila hlavu, rozhodla jsem se obohatit svůj aktivní život. Vedle
běhání a bodytecu si občas protáhnu své tělo i u jiného sportu. Zvolili jsme si
prozatím badminton, kdy budeme trávit s přítelem společný čas a já si
naordinovala ranní procházky se Stacie, a to za každého počasí. Řeknu vám, že
mráz, který vládne po ránu je tak vlezlý, že se musíme přemlouvat vzájemně,
abychom vůbec překročily práh domu. Ale ten pocit během chůze a po návratu domů
je báječný.
A tak jsem
zvědavá, jak se mi mé cíle podaří plnit. Navíc si chci každý měsíc stanovit
nějaký menší, krátkodobý, který mě posune k těm větším, které již ve své
hlavě mám ale netroufám se je ještě vyslovit nahlas.
Uvidíme,
jaký bude ten rok 2016 a já udělám vše pro to, aby byl báječný.
Dáváte si na začátku roku nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout?
20 komentářů