Když už jsem si myslela, že mě nemůže Rakousko ničím překvapit, zase mi ukázalo, že se mýlím. Na poslední den si pro mě nachystalo hned několik silných zážitků a já nevím o kterém vám povědět dřív. Každý ve mně vyvolal silné emoce a zapsal se do nejlepších momentů.

Hned ráno, po snídani, jsem se vydala na poslední procházku po obci Tauplitz a obdivovala jsem všude kvetoucí rostliny. Nasávala jsem atmosféru a přála si, aby se náš pobyt ještě protáhl. Bohužel nám to nebyl přáno a tak jsme se rozhodli z posledního dne dostat úplné maximum.

Největším zážitkem pro mě byla jízda horskou lanovkou. Má vůbec první, kterou jsem kdy absolvovala. Cesta nahoru mi přišla jako velká zábava a jediná nejistota nastala pouze u kotvících sloupů, kdy se sedačka trochu zhoupla. To jsem ale netušila, co mě čeká až pojedu dolů. Co by člověk, který nemá rád výšky, jsem si měla prožít hotové peklo. Těšila jsem se na úžasný výhled, který se mi naskytne, ale příliš jsem si ho neužila. Místo toho jsem vnímala, jak se mi klepou nohy, slzy se mi ženou do očí a křečovitě jsem držela Stacie, která si to na rozdíl ode mě užívala. Byl to pro mě opravdu silný zážitek a příště budu cestu dolů volit poněkud jiným  způsobem, třeba pěšky.

Když ale pominu můj strach, tak ten pohled, který se mi naskytl na vrcholcích hor, byl k nezaplacení. Přede mnou se rozprostřelo údolí s horským jezerem, stádem krav a nádhernou scenérií hor.

Po návratu z krásného výletu, který trval bohužel krátce (to abychom toho stihli ještě mnohem víc), jsem zůstala stát ve dveřích s otevřenou pusou. Čekal tam na mě totiž jeden překrásný, modrý kroj, který jsem si vždycky toužila obléct. A tak nastal čas, kdy jsem si měla splnit další přání. V šatech jsem se cítila hrozně pohodlně a jako bych je nosila celé roky. Když jsem je musela zase sundat, bylo mi to trochu líto, ale aspoň se ten okamžik zapíše do paměti tak silně, že na něj jen tak nezapomenu.

Abych zahnala smutek a tak trochu nabrala i energii před další etapou posledního dne, dopřála jsem si horké maliny se šlehačkou. Není nic lepšího, než uspokojit chuťové buňky a přitom se dívat na přírodní úkaz, kterým hora Grimming bezpochyby je.

Pak už jsem převlékla do sportovního, popadla kolo a vydala jsem se vstříc poslednímu rakouskému dobrodružství. Jízda na kole mi tak chyběla, že vážně přemýšlím o tom, že si jedno pořídím i domů. Našim cílem byl skokanský můstek, kde se koná Světový pohár a řeknu vám, já bych to na těch lyžích neskočila.

Po dni plném zážitků už mi nezbývalo nic jiného, než se při stmívání rozloučit s místem, které si mě získalo a o kterém vím, že se tam chci jednou vrátit. Náš výlet do Rakouska byl úžasný a člověk si zde může být jistý tím, že ho tato země vždycky něčím překvapí.

A ani poslední den jsem nezapomněla natáčet, takže vlog je pro vás nachystaný a čeká až se na něj podíváte (KLIK).