Když jsem si domů donesla rybíz, netušila jsem, že mě zláká tak moc, že se pustím do pečení ještě předtím, než se stačím převléct alespoň do něčeho pohodlného, domácího, co by se mohlo případně zašpinit, až bude v kuchyni létat mouka vzduchem.

A tak jsem vytáhla velkou mísu, veškeré ingredience, včetně domácích vajíček a pustila jsem se do kuchtění. Pravda, mouka vzduchem lítala a kuchyň vypadala jak po výbuchu, ale vůně, která se linula během pečení z trouby  mi naznačovala, že ten nepořádek stojí za to.

V té velké míse se děly hotové zázraky. K 300 gramům špaldové mouky jsem přisypala půl sáčku do pečiva a jemně jsem mísou zatočila, aby se sypké ingredience promíchaly. K nim jsem pak přilila směs z vyšlehaných 2 vajec, 180 gramů třtinového cukru, 200 mililitrů mléka, 50 gramů bílého jogurtu a 2 lžic oleje. Vzniklé těsto jsem s láskou přelila do vymazané a moukou vysypané koláčové formy, bohatě jsem ho posypala kuličkami červeného rybízu a jako sladkou tečku jsem zvolila posypku z másla, moučkového cukru a hladké mouky.

Koláč vypadal božsky ještě před upečením, ale to pravé kouzlo mělo přijít až po 35 minutách pečení na 160°C. Ještě za tepla by byl koláč asi nejlepší, ale přeci jen jsem jej nechala chvíli chladnout, abych jej z formy dostala jedním ladným pohybem. 

Jakmile se však koláč dostal na skleněný podnos, byl jeho osud zpečetěn. S přítelem jsme se téměř hádali o to, kdo se chopí jako první vidličky a ochutná kyselý, osvěžující koláč s lehce sladkou tečkou na konci. První sousto bylo božské. Koláč byl pevný ale přitom vláčný a s douškem kávy to byla dokonalá kombinace pro zakončení dlouhého pracovního dne.

Necelá hodinka strávená v kuchyni za tu dobrotu stála a myslím, že oněch 60 minut budu čerstvému ovoci věnovat častěji. Má to totiž ještě jednu výhodu. Při čekání na to, až se koláč upeče, si uklidíte kuchyň tak dokonale, že nikdo nepozná, že ještě před malou chvílí jste měli na podlaze šlápoty v rozsypané mouce.

Máte rádi sezónní bobuloviny?

 Které jsou vaše oblíbené - angrešt, rybíz, borůvky nebo třeba ostružiny?