I přes menší ledovou kalamitu, kdy jsme uvízli s autem v malém údolí asi třicet kilometrů před cílem, jsme zdárně dorazili do našeho koncového bodu a já tak mohla strávit víkend u rodičů. Pravda, bála jsem se, že budu muset poslední minuty naší cesty trávit někde na lesní nebo polní cestě, bůh ví kde, bůh ví s jakým signálem, ale nakonec se k nám dostala technika včas a já tak mohla s klidem na duši sledovat krajinu podél hlavní cesty vedoucí domů. 

Když jsem spatřila obecní ceduli, kde končila naše cesta, spadl mi kámen ze srdce a pak už jsem nemyslela na nic jiného, než na přivítání a domácí pohodu. Celý víkend jsem si užívala poctivé domácí kuchyně, včetně výborných, tvarohových koblížků a jediná činnost, kterou jsem provozovala, byl "gaučing". Jak mně bylo dobře. Ale abych se přeci jen trochu provětrala, vydala jsem se ven a obdivovala tu souhru mrazu, sněhového poprašku a přírody. Jak já miluji, když se můžu v teplácích, s mrznoucími tvářemi a pocitem klidu procházet a mít naprosto čistou hlavu s jedinou myšlenkou, a to jestli se po návratu domů zahřeji horkou kávou nebo čajem. 

Také se rádi vydáte do přírody nebo někam, kde máte klid a můžete si pročistit hlavu?