Před nějakou dobou jsem se vás ptala na to, jestli si rádi fotíte hezké okamžiky, zážitky a nebo jen něco zajímavého. Valná většina z vás mi psala, že fotíte rádi a že si se stejným nadšením prohlížíte klasické vyvolané fotografie. I já jsem zastánce klasických fotek, protože podle mě, pokud máte v počítači tisíce momentek, nikdy se k nim nedostanete a nebudete si je prohlížet tak rádi jako ty, na které si můžete sáhnout. Proto jsem se rozhodla, že si od tohoto roku budu vést jakýsi diář se vším, co jsem zažila, co mě potkalo a na co bych nechtěla zapomenout. 

Vždy si vyberu za každý měsíc několik fotek, které si vytisknu na klasický papír a nastříhám. Pak si nachystám něco dobrého k snědku a pití, všechny možné barevné tužky, lepítka, washi pásky, lepidlo, a vše další, co mě napadne. V další fázi začnu skládat, přemýšlet, občerstvovat se a dávat dohromady své vzpomínky (dalo by se to označit slovem scrapbooking, ale mé výtvarné úmění není tak dokonalé jako to, které můžete najít na internetu). Tento proces trvá několik hodin a ten pocit, kdy si můžu prohlédnout od začátku své dílo, je úžasný. Jen si občas řeknu, že musím něco vylepšit, dodělat a pak se z toho stane opět několihodinová záležitost.

Já se rozhodla svůj diář udělat tak, aby byl veřejně publikovatelný. Miluji chvíle, kdy nad ním sedíme s přítelem a vzpomínáme se sklenkou dobrého vína. A už teď se těším, až budu moci otevřít tuhle vzpomínkovou knihu i se svými dalšími blízkými lidmi, a to třeba za rok, dva a nebo i jednou se svými dětmi.

Jak si své vzpomínky uchováváte vy?