Poslední dva týdny byly hektické, ale za to jedny z nejlepších v tomto roce. To můžu říct s klidným svědomím i přesto, že ještě pár týdnů do konce roku zbývá. Když pominu to, že jsem chodila do práce, starala se o domácnost a snažila se psát články na blog i přesto, že jsem byla bez foťáku a notebooku, tak jsem zažila dva nezapomenutelné víkendy. O ten první se postarala rozlučka se svobodou mé úžasné kamarádky. Netušila jsem, jakou mám ještě výdrž a že opéct si párek v lodičkách a v šatech v lese za ranního slunce má své kouzlo. A o ten druhý víkend se postarala logicky svatba. Bylo to úžasné, pohádkové a protože doufám, že si tento článek přečte i ona krásná nevěsta a teď už mladá paní, tak bych ji chtěla i touto cestou a veřejně ještě jednou poděkovat za to, že jsem se jako svědkyně mohla podepsat pod to, že si vzala tak úžasného chlapa. Tolik můj souhrn, mé myšlenkové pochody a taky tak trochu vysvětlení, proč se tento článek objevuje po čtrnácti dnech. Přeci jen musíte uznat, že to bylo opravdu náročné :-)

Jak jste se měli za poslední dny vy? Máte také nějaký zážitek o kterém můžete prohlásit, že to byl zážitek roku?

 nosila jsem červený lak / zdravě jsem mlsala / nosila jsem modré sako / odpočívala jsem se Stacie / utrácela jsem / dopřávala jsem si dezert ke kávě / zkrášlovala jsem se na rozlučku / bloguji i v autě / vychutnávala jsem si smaženici od tatínka

připravovala jsem se na svatbu / dostala jsem krásnou kytku / rozplývala jsem se nad svatební výzdobou / zamilovala jsem se do vysokých svícnů / zavedla jsem vás s sebou i na toaletu / na roli svědkyně jsem pyšná / dopřávala jsem si ovoce s čokoládou / fotila jsem pro vás další momentky / jedna fotka s nevěstou